istanbul escort
beykoz moto kurye

Z historie katedry

Poválečná historie

slavikPo znovuotevření vysokých škol po druhé světové válce byla fyzika na Vysoké škole strojní a elektrotechnické na ČVUT rozdělena do dvou ústavů: Fyzikální ústav pro strojní inženýrství vedený prof. Zdeněkem Horákem a nově vytvořený samostatný Fyzikální ústav pro elektrotechnické inženýrství, který založil tehdy ještě docent Josef Boleslav Slavík (na fotografii). Ústav sídlil v prostorách po elektrotechnickém ústavu, ve kterém prof. Slavík před válkou pracoval.

Počáteční vybavení ústavu v roce 1945 bylo téměř nulové a laboratorní výuka pro 900 posluchačů prvního ročníku se mohla rozběhnout jen díky pomoci některých studentů, kteří jednak opatřili materiál, jednak sestavili úlohy a konečně konali v té době i práci asistentů. Koncem roku 1945/46 měl Fyzikální ústav 3 asistenty, z nichž ani jeden neměl ukončené studium, dále 4 pomocné vědecké síly a jednoho zřízence. Přednášky se konaly pro nedostatek poslucháren v sálech biografů.

Přes všechny počáteční obtíže se ústav nejen dobře zhostil všech svých úkolů, ale ještě se staral o společenský život na fakultě – např. v letech 1947 – 1949 byl pořádán každoročně výlet po Vltavě najatým parníkem, spojený s exkurzí do některé z vltavských elektráren. Budování pracoviště si stále vyžadovalo značné úsilí ze strany zaměstnanců ústavu. Svépomocí byla např. provedena elektrická instalace. Nákupy přístrojů a vybavení se obstarávaly z fondů, které si ústav sháněl sám a byly podmíněny intervencemi a osobními konexemi.

V roce 1949 byly zavedeny paralelky a spolu s prof. Slavíkem přednášel prof. Josef Faus. Později převzali přednášky druhé paralelky asistenti, kteří po vzniku samostatné elektrotechnické fakulty zajišťovali i výuku ve večerním a dálkovém studiu.

V učebním plánu došlo po osvobození ke dvěma zásadním změnám: jednak byly znovu do fyziky zařazeny partie o elektřině a magnetismu, které byly zpočátku přednášeny samostatně v předmětu teoretické základy elektrotechniky, zajišťovaném Ústavem teoretické elektrotechniky, jednak byl zrušen předmět teoretická fyzika, jehož hodinový fond byl přidán základnímu kursu fyziky, který tím přesáhl poprvé období prvního ročníku. Vývoj učebního plánu ukazuje, že bylo málo období, kdy by zůstal učební plán po dobu dvou nebo více let beze změn. To také vážně narušovalo pokusy o koordinaci fyziky s ostatními předměty, zejména s matematikou.

Hledání optimálního organizačního schématu pro ČVUT vedlo v roce 1949 k myšlence spojení všech fyzikálních ústavů (první, který zajišťoval výuku pro stavební fakultu, druhý, který pracoval pro strojní a chemickou fakultu a nově vzniklý ústav prof. Slavíka ) do jediné katedry fyziky pod vedením prof. Valoucha. Tomuto spojení předcházel rozpad prvního fyzikálního ústavu, obsazeného v tu dobu třemi učiteli, a to v důsledku odchodu nejprve doc. Dr. Z. Matyáše (pozdějšího profesora KU a člena korespondenta ČSAV) a poté i vedoucího, prof. Valoucha; proto se navrhované spojení nikdy neuskutečnilo a pracoviště prof. Horáka zajišťovalo výuku na strojní a chemické fakultě, zatímco pracoviště prof. Slavíka na fakultách elektrotechnické a stavební. Po jednom roce se tento celek rozpadl na dvě katedry fyziky, přičemž současný vznik Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství zbavil katedru prof. Horáka práce pro druhou fakultu, a při katedře prof. Slavíka vznikl kabinet pro stavební fakultu, vedený zprvu doc. Dr. Z. Pachnerem, později prof. Nussbergerem.

V roce 1955, kdy elektrotechnická fakulta získala budovu v Ječné ulici, byly katedře fyziky přiděleny navíc prostory po bývalém Ústavu slaboproudé elektrotechniky, a tím z velké části byla vyřešena prostorová krize katedry.

Prof. Slavík ve své funkci vedoucího katedry fyziky se nejen staral obětavě o pedagogický chod katedry, nýbrž i všestranně podporoval vědeckou práci svých spolupracovníků. Vědecká práce se rozvíjela ve dvou směrech: především to byla akustika, a v ní zejména 4 úseky, a to akustika hluku, srozumitelnosti mluveného slova, výzkum akustických vlastností látek a ultrazvuk. Druhým směrem byla vakuová technika a výboje elektřiny v plynech.

Prof. Slavík pečoval intenzívně o odborný a vědecký růst svých spolupracovníků, z nichž velká část dosáhla pod jeho vedením titulu doktora technických věd. Není jistě náhodou, že dva první aspiranti (aspirující na nově zavedený titul kandidáta věd) prof. Slavíka se později stali vedoucím katedry (prof. Kracík) a vedoucím detašovaného pracoviště v Poděbradech (doc. Tobiáš). Také současné vědecké zaměření dnešní katedry se vyvinulo z původních oborů zavedených prof. Slavíkem a odborné skupiny lze rozdělit na akustické a plazmatické, kde studium výbojů stále hraje velmi významnou roli.

Na vývoj současné katedry fyziky měl také rozvoj radiotechnické fakulty v Poděbradech, která vznikla v roce 1953, i zde vzniklo pracoviště fyziky. Jeho tehdejším vedoucím byl prof. RNDr. Jindřich Forejt, CSc. V těchto prvních letech byly provedeny ve velmi svízelných poměrech adaptace staré zámecké budovy, umožňující provádění laboratorních cvičení a zajištění ostatní nutné pedagogické práce. Prof. Forejt, který byl v tu dobu děkanem poděbradské fakulty, byl ovšem svými odbornými zájmy zainteresován především v oblasti radiotechniky, takže po poměrně krátké době z fyzikálního pracoviště odešel. Po dvou letech provizoria byl pověřen vedením katedry fyziky v roce 1957 prof. Jiří Kracík. Současně v té době docházelo ke sloučení radiotechnické fakulty s elektrotechnickou fakultou v Praze a přitom bylo organizačně fyzikální pracoviště v Poděbradech zařazeno jako detašovaná katedra fyziky do rámce katedry fyziky elektrotechnické fakulty. Pod vedením prof. Kracíka se velmi rychle vytvořil dobrý kolektiv, schopný jak plnění pedagogických úkolů, tak i úkolů odborných. Celý kolektiv byl zaměřen na otázky fyziky výboje v plynech. I po stránce pedagogické bylo dosaženo rozhodného pokroku, především v oblasti vybudování studentských experimentálních laboratoří. Na pracovišti vznikla pod vedením prof. Kracíka řada publikací, a to jednak skript a učebnic, dále publikace vědeckého charakteru, výzkumné zprávy, práce kandidátské a habilitační. Poděbradské pracoviště vstoupilo do povědomí širší fyzikální veřejnosti, především v oblasti fyziky plazmatu.

V roce 1964 přešel prof. Kracík na pražskou katedru fyziky. Vedoucím detašované katedry v Poděbradech se stal tehdy docent Jaromír Tobiáš. Kolektiv tohoto pracoviště se dále zabýval některými otázkami fyziky plazmatu. V období po roce 1964 došlo k zásadním změnám v organizaci zdejšího pracoviště elektrotechnické fakulty, v jehož důsledku několikanásobně narostly úkoly detašované katedry. V tomto období byla část elektrofakulty v Poděbradech zaměřena především na výuku studentů v prvních dvou ročnících a proto bylo nutno výrazně zvýšit kapacity především studentských laboratoří katedry. Po zrušení výuky v Poděbradech v roce 1984 bylo pracoviště přestěhováno do Prahy a sloučeno s pražskou katedrou.

Období vedení katedry prof. Kracíkem

Celkový vývoj celé katedry fyziky a vůbec plazmatického výzkumu v Československu byl podstatnou měrou spojen s činností prof. Ing. Jiřího Kracíka, DrSc., který po smrti prof. Slavíka v roce 1964 převzal vedení katedry fyziky a který po dlouhou dobu představoval vedoucí osobnost výzkumu fyziky plazmatu v ČSSR založením celé školy. Je třeba poznamenat, že v roce 1964 byla katedra rozdělena na dvě části – slaboproudou vedenou doc. Tobiášem, resp. prof. Tarabou a silnoproudou vedenou prof. Kracíkem. Slaboproudá katedra byla složena z akustických skupin a silnoproudá z plazmatických. Toto rozdělení víceméně naznačovalo rozdělení zájmových skupin na katedře po smrti jejího zakladatele a zaniklo v rámci normalizace po roce 1970.

V roce 1964 byla ustanovena prof. Kracíkem odborná skupina fyziky plazmatu, jejíž vznik je spojen s rozvojem výzkumu problematiky fyziky plazmatu a řízené termonukleární syntézy v tehdejším Československu. Pracovníci této skupiny se převážně věnovali výzkumu urychlování plazmových zhustků a rázových plazmových vln, a to v urychlovačích lineárního, koaxiálního a kruhového typu. Kromě toho se ve skupině řešily otázky šíření akustických vln v slabě ionizovaném plazmatu a také některé otázky týkající se chování plazmatu za velmi nízkých teplot. Tento výzkum byl realizován v rámci několika státních výzkumných úkolů.

Od roku 1960 působila na katedře fyziky elektrotechnické fakulty ČVUT i odborná skupina polovodičů, která se zabývala studiem otázek spojených s polykrystalickými polovodiči na bázi selenu a úzce spolupracovala s průmyslem při vývoji nových součástek. Od roku 1970 se tato odborná skupina zaměřila na studium horkých elektronů v polovodičích. Dále pak bylo vybudováno experimentální pracoviště pro studium vysokoohmových polovodičových tenkých vrstev. Tato skupina v čele s doc. Kodešem se v rámci reorganizace fakulty v roce 1977 přesunula do katedry mikroelektroniky (tehdy katedry základů mikroelektroniky).

Po roce 1964 byla akustika rozdělena do dvou skupin, skupiny akustické, která pokrčovala ve výzkumech kolem prostorové akustiky, snižování hluku a impulsních měření zpočátku vedené doc. Tichým a skupiny zabývající se ultrazvukem a diagnostikou vedené prof. Tarabou. Po odchodu doc. Tichého do Spojených států na konci roku 1968 byly tyto skupiny podle politické situace spojovány a rozdělovány. Nejvýraznější výzkumy akustické skupiny byly vedeny především v oblasti transientního zvukového pole a nelze zanedbat i činnost v normalizaci především akustických měřicích metod. Členové této skupiny pod vedením doc. Chalupové také založili ve druhé polovině sedmdesátých let skupinu zabývající se životním prostředím, především jeho výukou. Zaměření ultrazvukové skupiny se postupně přesouvalo od výkonového ultrazvuku k diagnostickým metodám a akustické emisi. Obě skupiny na konci osmdesátých let spojoval projekt akustické diagnostiky jaderných elektráren, který se zaměřoval především na netěsnosti v primárním okruhu. Testy byly prováděny především na jaderné elektrárně v Dukovanech a ve Škodě Plzeň v Bolevci.

Katedra fyziky měla v rámci FEL akreditaci na habilitační a jmenovací řízení v oboru aplikovaná fyzika a rovněž akreditaci na udělování vědeckých hodností CSc. v oboru fyziky plazmatu a fyziky kondenzované fáze a akustiky.